Život z pohledu boty, aneb. každodenní utrpení

21. července 2014 v 11:54 | Larry |  Moje psaní
Několik týdnů si tak ležím na regále v obchodě a spokojeně si poslouchám písničky, co zde pouštějí. Občas jsem si vyslechla i nadávání typu: "být ta bota o číslo větší, tak mi je," nebo kňourání a vřeštění malých dětí. To ale nebylo tak hrozné. Jednou za čas si mě i pár lidí vyzkoušelo, ale ten poslední mi zůstal nadobro.
Jsem pravá bota a mým vlastníkem je Larry, kterou musí mít každá bota "strašně ráda". Když si mě koupila, zavázala si mé krásné puntíkované tkaničky a už tak zůstaly. Mě a mou levou sousedku nazouvá jako nějaké bačkory. Momentálně mám z tohoto důvodu úplně sešláplou patu. Každopádně noha z toho bolí ji a za to si může sama.
Moje barva je bílá, tedy alespoň bývala. Jsem absolutně zašpiněná a to ani nemluvím o druhé botě. Vždycky slýchám pouhé: "Hm, už bych je asi mohla vyčistit. Tak někdy jindy…" S těmito slovy mě hodí do botníku právě vedle vlhčených kapesníků, kterými mě už náhodou už jednou čistila. Když mě zrovna nedá do botníku, tak skončím ve školní skříňce. Není o to nic lepší. Se sousedkou se tam nevejdeme a navíc sdílíme stísněný prostor s úborem na tělesnou výchovu.

No, co se s tím dá dělat? Musím to přijmout, protože když se zamyslím, dojde mi, že další mé bydliště bude popelnice, nebo jeden z jejích příbuzných. Takže musím tohle všecko brát pozitivně, čekají mě i horší věci.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Arielle Arielle | E-mail | Web | 21. července 2014 v 12:27 | Reagovat

Jé, to je skvělej nápad na povídku :) parádní

2 Larry Larry | Web | 21. července 2014 v 16:33 | Reagovat

Děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama