Únor 2015

Rozvíjím myšlenku a najednou PUFF

27. února 2015 v 1:18 | Larry |  Témata týdne
Taky se vám stává často že koukáte tzv. do blba? Vlastně spíš koukáte do chytra. Protože alespoň u mě právě v ten okamžik, kdy jsem zahleděná napadají ty nejlepší myšlenky a nápady. A víte co je skvělý? Ano! Když do vás někdo ťukne a najednou všecky ty skvělý věci, které jste si v hlavě rozvíjeli se najednou vypaří rychlostí světla. Prostě puff. A jste bez nápadu a musíte na to přijít znova, což se málokdy povede, že ano.
Co dál? Máte jiný naprosto ženiální nápad a není kam ho napsat. Domu se říká smůla, to ano.
Poslední je asi když jdete spát, najednou brainstorming a něco vymýšlíte a než to domyslíte, tak u toho usnete.
Tohle se mi stává každou chvíli. Nejvíckrát asi to "čumění do chytra", ne že by mě lidi vyrušovali úmyslně, ono klidě stačí na mě promluvit a myšlenka mi uplave jak úhoř Golfským proudem.
Co s tím? Nosit všude zápisník - všecko si zapisovat a nepřemýšlet v posteli, to vždycky dopadá špatně :D
Ach jo, dneska nejsem schopná vyplodit nějaký smysluplný článek. Nevadí, končím

Zase jednou lyže a lesní překvápko

23. února 2015 v 22:23 | Larry |  Deník
Zdravím! Tak dneska takový tročku "deníčkovský typ" článku.
Včera jsem po pěti letech byla zase lyžovat. Co jsem obula lyžáky, tak to byla sranda, samozřejmě jsem v tom chodila jako tučňák s amputovanou nohou. Jakmile jsem si vzala i lyže, tak to bylo snad ještě horší, to jsem se jako úplně beznohej tučňák plácala po rovince, posléze do mírného kopce nahoru. Než jsem vlezla na vlek, tak jsem vrazila asi do tuctu lidí, protože jsem prostě nedokázala zastavit ty naspeedovaný lyže. Když jsem vlezla na tu zatracenou sedačku, co mi vlatně podrazila nohy, měla jsem chvíli panickou hrůzu, že se to rozbije, protože se to fakt nebezpečně houpalo a křachalo atd. prostě fuj. A ještě lepší z toho bylo seskočit.
flickr.com

No když jsem zvládla vlek, tak už přišel na řadu jenom kopec. Vlastně jsem jela strašně pomalu a náhodou jsem ani nespadla. Spadla jsem až posléze asi šestkrát. Jednou se mi zapíchla potvora lyže do hroudy sněhu, já to vyvažovala, abych nepřepadla dopředu a ona se mi odepla, takže jsem skočila šipku do sněhu a klouzala se dolů, zatímco se mi ta lyže nahoře vysmívala. Když už jsem to párkrát sjela, tak si říkám, už trochu přidám na rychlosti. Tak jedu z toho kopce, přijde mi, že jedu fakt rychle, jo, a najednou kolem mě projede nějaký škvrně, který mi je asi po kolena a ještě k tomu bez hůlek, jako WTF? No a pak jdeme na studené pití, do nějaký restaurace, a já dostanu teplý džus! Nu a ten zbytek jsem tak nějak přežila, vlek se neutrhl, do nikoho jsem skoro nevrazila, zuby mám všechny a ani jsem neztratila rukavice. Takže docela úspěch. Ale nechtěli byste slyšet seznam všeho co mě bolí, proto vám dám seznam toho, co mě bolí:
Jo, to bude všechno. :)
No a poslední věc, co chci napsat sice nesouvisí s lyžema, ale patří do deníčkovského typu. Předevčírem jsem šla s pejskem na procházku po lesní cestě když v tom jsem uviděla pohyb. Okamžitě jsem strnula a můj pes zkopíroval můj pohyb. Asi tak 40 kroků od nás se přes cestu prohnala dvě divoká chro-chro prasata. Málem jsem dostala infarkt, protože jsem se lekla, že by na nás pes nějakým způsobem upozornil, ale byl rozumný a mlčel. Když prasata už nebylo slyšet ani vidět a pes už si zase hleděl své stopy, vykročila jsem znovu kupředu. A aby toho nebylo málo, udělám 20 kroků a najednou ještě 3. prase. Jako na jeden den až moc. Jakože jsem na lesní zvěř zvyklá, ale většinou se jedná o srnu, zajíce, či bažanta, ne prase!
Když jsem to řikala mámě, tak ta málem utekla za mě, no nevadí. Už jsem se vypsala, tak zase někdy bye!

Tag - jedno slovo

21. února 2015 v 23:50 | Larry |  Deník
Až podezřele často narážím na různých blozích na různé tagy, tak jsem se tedy nechala inspirovat odtud a jeden nakonec taky vyzkouším. Jako odpověď se má napsat pouze jedno slovo, tak jsem na sebe zvědavá.

1. Tvoje vlasy? - Blond
2. Oblíbená věc? - Knihy
3. Sen z minulé noci? - Blbost
4. Oblíbené pití? - Čaj
5. Vysněné auto? - Auto
6. Místnost, ve které se nacházíš? - Můj-pokoj (sakra)
7. Tvůj strach? - Pavouci
8. Co bys chtěla být za 10 let? - Zaměstnanec
9. S kým jsi strávila včerejší večer? - s Rodinou
10. Co nejsi? - Normální
11. Poslední, co jsi dělala? - Četla
12. Co máš na sobě? - Pyžamo
13. Tvoje oblíbená knížka? - Všechny
14. Poslední, co jsi jedla? - Zmrzlina <3
15. Tvůj život? - Zvláštní
16. Tvoje nálada? - Ujde
17. Tvé léto? - Krátké
18. Kdy ses naposledy smála? - Večer
19. Nejoblíbenější víkendová činnost? - Neurčitelné
20. Tvůj počítač? - Pomalý
21. Pivo? - Nicmoc
22. Zima? - Boží
23. Dovolená? - Není
24. Na tvé posteli? - Bordel
25. Láska? - Schovaná

Okay, to bysme měli. Jedno slovo je zatraceně málo, což? Možná někdy přidám další, je to docela sranda. Zatial' :)

Strach tě nesmí ochromit!

19. února 2015 v 16:01 | Larry |  Témata týdne
Každý máme strach z něčeho jiného. Některé fóbie a druhy strachů jsou pro normální lidi naprosto nevysvětlitelné a někdy i zábavné, zatímco ti, kteří se bojí, prožívájí své denní i noční můry. Jak se strachem ale bojovat?
Už jsem se naučila, že se nesmíte nechat strachem ochromit. Musíte zůstat v klidu a zachovat chladnou hlavu. Vymyslet nějaké racionální řešení a hlavně neutéct, neječet, neomdlít etc.
Jak jsem se to naučila? Je to směšné, ale přečetla jsem si knihu Divergent (viz. rubrika recenze). Z ní jsem se naučila následující:
Nezbavila jsem se strachu, to nikdy, ale už jsem se ho alespoň naučila ovládat. Nepanikařím, ikdyž mám ten problém, že se často něčeho leknu, ale to už není takový problém, si myslím.
Když se budete řídit jen podle svého strachu, tak nikdy nic nedokážete. Když mám strach mluvit před lidmi, tak nikdy přece nemohu udělat maturitu, nebo nějaký proslov; když mám strach z neúspěchu, tak nikdy neuspěji; když mám strach, že někoho zklamu, tak o tom budu tam moc přemýšlet a budu nervózní, že toho daného člověka opravdu zklamu. To je tak vždycky. Musíte se naučit strach ovládat. Ignorovat ho a nenechat se rozrušit. Neříkám, že když se bojíte pavouků, tak hned vyskočite, nějakého najdete a dáte mu pusu si s ním pěstní souboj (vzhledem k převaze jeho končetin by asi vyhrál); ale jakmile narazíte na pavouka, tak prostě se uklidníte, vezmete botu a jednu mu plesknete. Když se bojíte výšek, nedívejte se dolů; když se bojíte mluvit před lidmi, tak je ignorujte. I když se smějí a nevíte čemu, i když mají přihlouplé poznámky, vám to může být jedno. Vy máte něco odprezentovat, nebo něco říct, nikoliv poslouchat jejich narážky.
Ehm. Nechte mě to shrnout. Nesnažte se nijak svůj strach zničit, to se vám asi nepovede, ale ignorujte ho a nepanikařte, jen taková je cesta k úspěchu.
Děkuji za pozornost.

Marauders

15. února 2015 v 15:09 | Larry |  Obrázky
Ahoj, mám Potter-horečku a musela jsem si prostě namalovat zvěromágy Dvanácteráka, Tichošlápka a Červíčka v jejich zvířecích podobách a Náměsíčníka, kvůli kterému se zvěromágy stali. Kvalita fotky je samozřejmě zase nic moc, ale vybrala jsem tu nejlepší

Moje kresbičky

14. února 2015 v 21:58 | Larry |  Obrázky
Ahoj, tak jsem zase kreslila, tak zahltím tenhle článek velice nekvalitníma fotkama mých obrázků. Kritika, jako vždy, vítána :D
v c.č.

Růžová

14. února 2015 v 18:56 | Larry |  Mé úvahy/názory
Růžová sem, růžová tam, růžová kam se podívám. Vadí mi to? Ani už moc ne. Hodně lidí je na růžovou barvu vysazených, někdy se ani nedivím. Když vidíte nějakou ženu oblečenou ve stylu Umbridgeová, nebo mladou slečnu oblečenou jako Barbie, tak se mi taky obrací žaludek. Nebo celý růžový dětský pokojíček, hm... Prostě čeho je moc, toho je příliš, ale to je u všeho.
harrypotter.wikia.com
Já jsem růžovou barvu nikdy moc v lásce neměla, jak už oblečení, doplňky, lak na nehty, tak ani sešity, povlečení etc. Co mě štve je skutečnost, že u děvčat, i žen je růžová nějak symbolická. Hodně novorozeňat ženského pohlaví má všechno růžové a naopak kluci modré. Přijde mi to trošku hloupé, já bych využila větší paletu barev než odstíny těchto dvou barev. Nicméně u těch dětí se to dá ještě pochopit, protože rodiče přirozeně neví, jaká se bude dítěti líbit barva.
Co mě ale dostalo byl článek o ženách v NHL. Z počátku byly stížnosti na obchody třeba s dresy, nebo oblečením s logy týmů, že nemají sortiment i pro ženy. Obchody to ale asi pochopily špatně a místo toho, aby začli dělat jen dámské velikosti, začali dělat dresy a oblečení v růžových barvách. (Přirozeně to velký ohlas nemělo, protože fanynky chtěly dresy s barvami svého oblíbeného týmu.)
Pak jsou tu názory, že jelikož je to barva pro holky, tak že muž kdo nosí růžovou je gay. A to samozřejmě není pravda, že ano. Nyní už se docela často shledávám s kluky, či muži, co nosí např. růžová trika a vypadá to úplně normálně. To jsou jen hloupé předsudky. Naopak se mi stalo, že někteří jedinci si vybrali růžovou barvu oproti zelené, protože jim připadala moc "gayská". Ale to už jsou individuální názory.
Abych to shrnula... nemyslím si, že je růžová špatná, ale podle mého názoru by se nemusela přímo přiřazovat k ženám a hlavně by to s ní nikdo neměl přehánět, protože pak to dopadá vážně zle.

Harry Potter

8. února 2015 v 22:09 | Larry |  Recenze
Ahoj! (Zase po dlouhé době), jak se máte?
Rozhodla jsem se napsat o sedmidílné sérii knih od autorky J. K. Rowling, které jsem minulý měsíc četla. Vlastně jsem už půl měsíce před tím, než jsem je začala číst, přemýšlela, že už jsem "dost stará", abych si je taky přečetla, protože moje sestra a máma celou sérii četly několikrát. Já jsem do té doby viděla pouze filmy.
Takže.. knihy jsou psány Er-formou, ale prakticky z pohledu Harryho, jehož nálady, myšlenky a pocity jsou poměrně detailně popsány. Knihy byly velice čtivé a já se od nich nemohla vůbec odtrhnout, i přes to, že někteří tvrdí, že jsou pro děti (proč by děti měly vždycky dostat to nejlepší, že ano). Má geniálně vytvořené postavy, prostředí, pravidla i charaktery různých ras. Kniha pojednává o přátelství, lásce, ale i nebezpečí a smrti. Obsahuje hádanky a spoustu kouzelných stvoření a tím i pravidel. Největší část děje se odehrává ve Škole čar a kouzel v Bradavicích, pak taky v Prasinkách, Londýně, Siriusově domě, Doupěti a v Zobí ulici 4.
Předpokládám, že jste již všichni viděli filmy. A já s nimi chci porovnat tuto knižní sérii a proč si jí přečíst. Jak se říká: Nikdy nesuď knihu podle filmu. I když jsou filmy kvalitní a mě se vážně líbí, tak jak vždycky říkám: Kniha je lepší. Měla více detailů, některé věci jsou tam přirozeně lépe vysvětlené než ve filmu, kde mi to trochu chybělo, věděla jsem přesně, co se Harrymu honí hlavou a tak dále. Ve filmu je každopádně pár nesrovnalostí, které se mohou teoreticky vymazat. Bohužel ve filmu nebylo moc zápasů famfrpálu. Sice chápu, že na takové věci neměli čas, ale třeba tu část, jak McLaggen odrážečskou pálkou odpálí potlouk přímo Harrymu do hlavy tam mohli nechat. Vtipných a jiných hezkých, ale vynechaných okamžiků, tam je hrozně moc a tam by se to nevešlo a bla bla... škoda, ale co se dá dělat.
Když jsem dočetla tuhle sérii, tak mi to bylo hrozně líto, že už nemám co číst. Proto jsem ještě přečetla knihu "Famfrpál v průběhu věků" a "Fantastická zvířata a kde je najít", pak jsou ještě "Bajky Barda Beedleyho", ale ty už jsem četla. Sice se dají tyhle knihy přečíst za pár hodin, ale alespoň něco.
Knihy bych hodnotila velice kladně, opravdu mě dokázaly zabavit na docela dost hodin, zároveň se u nich čtenáři zamyslí nad určitými tématy, přemýšlí, koho autorka zabije příště (a fandí Nebelvírskému famrpálovému týmu!) :D
Prostě bych dala pět hvězdiček z pěti, protože je to opravdu kvalitní literatura
Zdroj: weheartit.com