Duben 2015

Zdravý jídelníček, aneb. co mám sakra žrát?

23. dubna 2015 v 21:07 | Larry |  Témata týdne
Zdravoj, takže v dnešních dobách se až moc často setkávám s různými názory o tom, co je vlastně zdravé. Někdo říká, že by to nemělo obsahovat Éčka. Že éčka jsou zlo a chtějí vás jen otrávit. S tímto názorem nesouhlasím. Éčka se používají k dobrému důvodu, jako je například konzervace, aby potravina zůstala déle čerstvá. V tomto ohledu jsou dobrá a užitečná, ale úplně bych smazala např. barviva, přijde mi to zbytečné tam dávat ještě více nechtěných látek, jenom aby to mělo nějakou barvu. Nicméně, co jsem tak slyšela, když se někdo vyhýbá éčkům úplně, tak si snižuje imunitu, protože si tělo nedokáže vytvořit protilátky. Ale samozřejmě co je moc, to je příliš, takže i nadměrná konzumace nějakého určitého čísla může být škodlivá, ale to spíše u dětí (možná u alergiků). Na to jsou vytvořené geniální tabulky, webové stránky, nebo mobilní aplikace, kde si můžete vyhledat, které z éček může např. vaší ratolesti nějakým způsobem uškodit.
Co se vegetariánství/veganství týče, tak to je smůla, ale maso jím ačkoli nikterak často, prostě podle toho, co uvaří na intru k obědu, občas nějakou šunku. Můj masový jídelníček se skládá hlavně z kuřecího (nebo krůtího) a vepřového. Z ostatních zvířátek, třeba z krávy mám radši třeba mléko. A navzory všem, co říkají, že je to týrání zvířat, která musejí být zavřená někde v bedně, nic nedělat a jenom se nechat vykrmovat, tak to by si někteří lidé přáli také, že ano. Sice je potom zabijou, ale to už je vedlejší účinek. No... jsme na vrchu potravního řetězce, nezbývá nám nic jiného než se s tím smířit. Protože ta zvířata se musejí zabíjet a takhle chovat, protože je lidí prostě hodně a musí se nějakým způsobem živit, že ano. Když přijde třeba nějaká epidemie, nebo nějakým jiným způsobem prořídne naše populace, tak bude žít více zvířátek, protože je nebude mít kdo žrát.
Dále jsou tu takoví, co se úplně vyhýbají tukům, což je přirozeně taky blbost, stejně tak vyhýbání se cukrům, protože tělo potřebuje od každého něco. A jediný, kdo by si takhle musel hlídat dietu, patří mezi špičkové sportovce, takže prostě jezte všechno, ale s mírou.
Jako já. Já jsem vyhlášený všežravec (teda až na houby, tfuj) a jím docela ráda a nedokážu si odpustit všelijaká jídla, co by kde kdo označil za nezdravá. Ale je mi to jedno. Jediné, co mi vadí je vlastně smažené jídlo, po kterém se mi občas udělá zle, ale jím to taky. Jinak patřím mezi lidi, co pravidelně kontrolují ledničku a hledají, co by se dalo sežrat, a když nic nenajdu, tak prohrabu celou kuchyni a pak jdu znova do ledničky a zase tam nic nenajdu, ale i přes to jsem tam za 10 minut znova, jestli tam náhodou něco nepřibylo.
Konec.

Krvácejí mi uši

12. dubna 2015 v 16:40 | Larry |  Témata týdne
"Mučení povoleno," řekla si angličtinářka a vešla to třídy. Každý se posadil a hleděl si svého. Učitelka, jež se vždy snažila být hrozná "kamarádka" začala povídat takovým tím, jaký my na to máme názor a jak bysme chtěli psát test a co si myslíme, že by tam mělo být, jakože co je asi tak nejdůležitejší a kdy si kdo dá prezentaci. Ano, to by se ještě dalo přežít, pomyslila jsem si, ale radovala jsem se předčasně. Ďábel sedící ke studentům v čele nezmlknul, ba naopak. Její hlas a jazyk se ve zlomku vteřiny změnil. Mluvila "anglicky". Její výslovnost mi rvala ušní bubínky a neustálé poznámky k tomu, jak jsme příšerně líná třída ve mě probouzely schovaného sériového vraha. Můj mozek se začal sám bránit a přepnul do offline módu. Funguje to. Když jí ignoruji a dělám si něco svého (čtu/píšu/kreslím), tak mě ignoruje taky. Slyšela jsem vedle sebe spolužáka, jak s ní mluvil s ještě více sarkastickým tónem než obvykle a musela jsem se pousmát. Postupně vyvolávala celou třídu při doplňování nějakého stupidního cvičení, co zase někde našla a vytiskla na čisté papíry. Učebnice zůstala nedotčená celou vyučovací hodinu. Hlavně že nám na začátku školního roku říkala, že když už jsme si je museli koupit, tak je budeme tedy aktivně používat. Hahah. Prohodila jsem rýpavou/nenávistnou/ironickou poznámku k mé spolusedící, která mi odpověděla takřka stejným způsobem. Celá třída vypadá utrápeně. Nikdo nedělá tu samou věc, kromě odpočítávání minut do konce tohoto psychického mučení. Zazvonilo. Všichni se rychle zvedli. Nic jsme neprobrali a příště si napíšeme test, protože to už přece máme umět. Odcházíme bez loučení z třídy ven.

Percy Jackson a Olympané

12. dubna 2015 v 16:04 | Larry |  Recenze
Ahoj! Jsem trošku vyšťavená, nevím o čem psát, takže chci alespoň napsat o sérii pěti knížek od autora Ricka Riordana.
Jedná se o příběhy z pohledu Percyho (v ich-formě), který se dovídá, že je polobůh - syn mocného Poseidóna. To mu dělá ale spoustu nepříjemností jak na školách, které mění jako ponožky, tak i ve světě, kde je doslova chodícím magnetem na nestvůry. V knížkách se píše o jeho tréninku a soubojích v táboře polokrevných za společnosti jeho přátel - Annabeth a satyra Grovera. Vydávají se spolu na výpravy, které nejsou ani tak dobrodružné, jako spíš svět-zachraňující. Percyho se týká jedno opravdu velké proroctví, se kterým se musí vypořádat. Nejen tábor polokrevných, ale i Olymp a vlastně celý svět je v ohrožení a Percy nese těžkou váhu celého nebe na svých bedrech. Místo dění je v západní civilizaci - v Americe, kam se bohové přestěhovali (Olymp v 600. patře Empire state building, podsvětí Hollywoodu, moře nestvůr v Bermudském trojuhelníku etc.) Kniha je psána humorně až sarkasticky, bohové mají zajímavé vlastnosti a kéž-bych-měla-pero-meč-co-se-mi-vrátí-samo-do-kapsy-když-ho-ztratím. Knihy jsou velmi čtivé, každá má tak okolo 260 stran, takže nic hrozného. Opravdu doporučuji.
PS: Nekoukejte se na film. NIKDY! (PS: Je to snad ještě horší než filmové zpracování Eragona a kdybych měla dostat dolar za každou větu: "Takhle to v knížce nebylo," tak bych byla milionář.
PSPS: Nechápu, proč na obaly knih dávají fotky z filmů, blah!