Nemožnost na druhou

2. května 2015 v 13:22 | Larry |  Témata týdne
Ano, toto téma týdne (Nemožná dívka) mi nahrálo do karet a ano, budu psát o sobě.
Asi jako docela dost lidí mám občas pocit, že sem prostě nepatřím. Dobře, možná to není občas, ale často a možná to není často, ale pořád. Prostě se nějak nedokážu smířit se systémem žití na této planetě, ale jak si často uvědomuji, nezbývá mi nic jiného. Ano, zase si stěžuju, ale nebudu znova psát ty důvody, co jsem popisovala již v několika článcích dříve. Ale teď to vezmu trochu ze sociální stránky. Jsou lidé, kteří se snaží být jiní a jsou lidé, kterým přijde divné, když jsou ostatní jiní. Jakože nejdou s davem. Jakože si žijou ve svém vlastním světě a nepodlehnou nátlaku většiny. Já osobně nesnáším oslavy typu: přijdu - popřeju - dám dárek - totálně se zliju - zítra si nebudu nic pamatovat. Ani to nemusí být oslavy, když vynecháme body 2 a 3, tak je to vlastně normální diskotéka, nebo něco v tom stylu. Na jednu stranu, jo, ať si dělají, co chtějí, ale proč mi zatraceně říkají, že si nedokážu užít život, když nejdu s nima pít/tancovat/slavit/nebo na nějakou jinou sešlost-kde-je-moc-lidí. Lidi jsou divný. A když je jich hodně, tak je to peklo. Jsem samotář, je mi to jedno. Mám pár kamarádek, rodinu, psa a rybičku a jsem spokojená. Větší davy mi vadí a děsí mě. Na chodníku o lidi akorát zakopáváte a v tramvaji se nedá hnout ani o píď. Toť má nemožnost. Tím to ale bohužel nekončí.
Když člověk udělá něco hloupého, nepředvídatelného, (pro něj) zábavného, tak dostane jako reakci na jeho činy frázi "Jsi jako dítě." Proč?! Proč by si děcka měly užít to nejlepší a my ne? Proč bych si nemohla zajít na hříště, nebo se dívat na pohádky? Grr, to je tak nefér! Patřím mezi lidi, co si užívají maličkosti. Klidně se v nákupním středisku rozběhnu a kloužu po naleštěné podlaze. Baví mě to a je mi jedno, co si lidi myslí, sakra. No nic, tím to ale taky nekončí.
To poslední co mě napadá, není to, čeho by si u mě lidi často všimli. Ale se strašně měním. Ale z minuty na minutu. Neustále. Jednou jsem naštvaná na celej svět, jednou bych všechny objala, jednou bych brečela, jednou se vybavuji o různých filosofických tématech, jednou plácám totální nesmysly, jednou se radši někam zavřu a nevylézám, jednou si zacpu uši sluchátky a poslouchám muziku a jednou jakmile vidím sluchátka, tak se mi ta představa hudby příčí, jednou jsem strašně ráda, za všechny lidi, kteří jsou se mnou ochotní se bavit a jednou bych i některé z nich nejradši odpráskla, jednou mám motivaci, za chvíli jsem neschopná se vůbec zvednout a něco dělat a jednou se rozepíšu o svých náladách s použitím slova "jednou" v příliš vysoké koncentraci na jednu větu, ne-li odstavec. Přijdu si jako blázen a nevím proč to sem vlastně píšu. Asi protože nejsem schopná si vést deník, nebo něco takového, ačkoli jsem se fakt snažila (asi dvacetkrát).
Zkrátka jsem nemožná dívka, která je nestálá jako peroxid vodíku, výbušná jako TNT a otravná jako chlór v plynné fázi.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 2. května 2015 v 21:16 | Reagovat

Rozhodně nejsi nemožná, proč bys měla být?

2 Larry Larry | E-mail | Web | 2. května 2015 v 23:00 | Reagovat

Protože je pro mě nemožné "normálně" fungovat v tomto světě a je pro mě nemožné se socializovat. I když je zase samozřejmě debatyhodné, co je normální a jestli normální je to správné, že ano. Nevím. V tomto světě je tolik věcí a tolik lidí, kterým nerozumím. Teď už mám zase lepší náladu, než když jsem to psala. Měla bych články publikovat s odstupem od napsání, pak to takhle dopadá :D

3 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 5. května 2015 v 18:19 | Reagovat

Záleží. Rozhodně si nemyslím, že jsi v tomhle nemožná :). já osobně jsem si kolem 13 prošla pubertou - a jo byla jsem taková, opravdu nemožná, jak píšeš - přijdu, popřeju, zliju se jako prase, (ideálně se s někým vyspím, pozor, to už jsem byla nad zákonem) a šmitec ... nicméně vyrostla jsem z toho. Neříkám, že někdy nemám chuť si "propláchnout" mozek a nezajdu se někam zhulákat, ale příležitostně .. přece jenom jsme lidi, ne zvířata :))

4 Larry Larry | Web | 6. května 2015 v 15:36 | Reagovat

No jasně, tak občas to pochopím, ale jsou prostě lidi, co takhle tráví čas každý pátek. To je pro mě naprosto nemyslitelné, já bych byla tohle schopna dělat max. jednou ročně. Jako jak říkám, já jim to neberu, ale ať mi to fakt necpou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama