Červenec 2015

Úprava

19. července 2015 v 22:53 | Larry |  Blog
Ták jsem se zase po dlouhé době dokopala k tomu, abych si nějak upravila blog.
Začalo to layoutem, který je zvláštní, ale hlavně že jsou tam pastelové barvy! I když je růžovější, než jsem původně měla v plánu. Ale poprvé za tu dlouhou dobu, co jsem vlastnila nějaký blog, jsem použila ty klikací nesmysly nahoře na rubriky, archiv a domů. Muhaha. Dále jsem si udělala rozcestník pro rubriky pro lepší přehlednost (a pro lepší pocit) a přidala jsem si do menu pár obrázků, jejiž počet mám v plánu rozšiřovat :)
Nejsou to žádné extrémní změny, ani nijak nádherné, ale alespoň něco. Zdroj veškerých obrázků použitých v layoutu a v menu je WeHeartIt. A ještě jsem musela nahoru přidat motivační citátek :3
Nikdy by mě nenapadlo, že budu mít růžový (i když to není tak úplně růžová) blog, takže z mé zkušenosti očekávám, že ho zanedlouho zase změním :D (kdybyste někdo měl nějaký super nápad, tak mi napište do komentů, děkuju :))
Teď jdu číst LOTR, bye :)

Categories

19. července 2015 v 21:56 | Larry |  Blog
vše, co je spojené s organizací blogu

aneb. čím jsem mohla přispět k tématu

zkrátka to ze sebe musím nějak dostat

slohy, tvorba, nebo jiné nesmysly

když jednou za rok vytáhnu foťák

kreslím, maluju, čmářu

co se jinam nevešlo

mé názory na knihy, filmy nebo pořady

mohlo by se hodit

aktuality, novinky, myšlenky, pocity, zážitky



Zabít či nezabít?

18. července 2015 v 23:52 | Larry |  Mé úvahy/názory
Ve škole jsme jednou psali úvahu, tak se chci podělit o svůj názor a zeptat se na ten váš. Myslíte, že by bylo vhodné zavést trest smrti?

Úvaha na téma: Trest smrti
Měl by se schválit zákon o trestu smrti? Potrestá se tím viník? Záleží samozřejmě na tom, co provedl. Myslím, že doživotí je horší trest než smrt. Když zemřete, tak zemřete a už je vám všechno jedno. Zatímco když si člověk odpykává hromadu let ve vězení, zpytuje své svědomí a ví, co udělal a že už to prostě nemůže vrátit i kdyby se stavěl na hlavu, musí být zevnitř sežrán zaživa pocitem viny. Mohl by žádat o odpuštění, ale myslím, že i kdyby mu náhodou někdo odpustil jeho činy, tak se s tím nikdy nedokáže vyrovnat. Pokud tedy není šílený zabiják, a kdyby ho pustili, tak by šel vraždit znova jenom tak pro zábavu. Ale dle mého názoru i pro takového člověka musí být nepříjemné hnít do konce svých dnů v cele. Tím se asi potrestá nejvíce. Strávit zbytek svého života v oranžovém hábitu s ostatními možná ještě více psychotickými vězni, než je on sám.
Nevím, jak přesně to ve věznicích vypadá, zda-li vězni pracují, jaký mají komfort, ale myslím, že to vyjde stát na docela dost peněz. A trest smrti by z tohoto pohledu vůbec nepomohl, protože myslím, že takový trest by si zasloužili pouze ti, co spáchali brutální, nebo několikanásobnou vraždu. Navíc by mělo být stoprocentně dokázáno, že to opravdu ten daný člověk spáchal, protože smrt už se prostě nedá vzít zpět.

Jak bych to shrnula? Trest smrti je podle mne zbytečné upravování zákonů pro zanedbatelný až žádný výsledek.

The Hobbit

15. července 2015 v 0:14 | Larry |  Deník
Hobit aneb asi jsem se zbláznila.
Poprvé v mém životě se mi snad líbí filmy víc jak knížka. Smutné. Tedy stále budu říkat, že ten děj předělali až moc, ale prostě to zpracování. Aw! Už jsem něco psala v článku příhodně pojmenovaném Oh, wake up, girl!, ale možná bych psala dál. Koukala jsem na spoustu videí a obrázků a tak (určitě nemám zahlcený Pinterest) a hrozně se mi líbilo, jak se natáčel např. slavný drak Šmak (Smaug je lepší). Benedict Cumberbatch tomu dal prostě šťávu, o tom nění pochyb. Líbilo se mi, jak vypadali ti trpaslíci. Nejen ti totálně fousatí - starší, ale i ti mladší. A ačkoli by měl být Thorin nejstarší, tak hned po Kilim a Filim vypadá nejmladší :D Elfové byli super (až na Legolase a tu holku, kteří tam neměli co dělat [ups, opakuji se]) a perfektně se jim podařilo vystihnout krále elfů (Thranduil). Perfektní herecké obsazení, které bych nedokázala vybrat lépe. Bylo i hezké, že tam byli stejní herci jako z LOTR. Dokonce se tam objevilo mnoho citátů z knihy, což je taky velké plus.
Oživila jsem si pamět rychlým přelétnutím knihy a řekla jsem si, že se pustím (hah, znovu[jakože pustím, ne že bych to přečetla]) do Pána prstenů. Už jsem skoro v půlce prvního dílu a ano! Podobnost s filmem nulová :D
No, tady ještě taková splácanina, nebo jak to nazvat:
Takovej rozkošnej dráček Šmáček.
Autor: moje ruka.
Použité potřeby: mikrotužka, tužka, tužka a guma.
Doba kreslení: to nechci radši ani vědět.
Poznámky: tužka na čtvrtce se zatraceně špatně gumuje.
Muhaha, dám si ho na dveře a napíšu tam "You shall not pass!", nebo "Never laugh at live dragons!", ještě uvidím.
A ještě pro zábavu. Hrozně se mi líbil rozhovor se Smaugem. Odkaz: HERE
Ačkoli mám ráda filmy "Jak vycvičit draka", ale jeho poznámky mě dostaly a ještě to "Keeping it real, yo!" xD
See ya soon a napište mi, jak se vám ty filmy líbí a jestli jste četli knihy :)
PS: Zase sorry za tu fotku, asi neumím fotit, ta tužka se tam (zase) pitomě leskne... Woops!

Proč bych nechtěla být slavná

9. července 2015 v 22:43 | Larry |  Mé úvahy/názory
Mnohokrát už jsem přemýšlela, jaké by to asi bylo, kdybych byla slavná. Třeba herečka nebo zpěvačka. Jako mladší jsem si myslela, že to musí být super. Ale názory se časem mění.
Když se mi líbí ve filmu nějaký herec, tak se ráda podívám na jiné filmy, kde hraje. Když se mi líbí muzika zpěváka/kapely, tak si zase ráda poslechnu i jiné písničky. A když se mi líbí kniha, tak si také ráda přečtu jiné knihy autora. Taky jsou někdy pěkné rozhovory s herci o natáčení a tak. Ale já bych třeba nikdy - jako úplně antisociální a davům se vyhýbající zvíře - nechtěla být v nějaké té "zábavné televizní show", nebo na takových těch nóbl večírcích, co jsou často vidět na fotkách, nebo se fotit! Fuj. To by nebylo nic pro mě (kdybych teda měla předpoklady se slavnou stát :D).
Kdybychom tohle přehlídli kvůli mé povaze, tak je tu to věčné šmejdění paparazzi, kteří se snaží vyšťourat jakoukoli slabinu, trapas, průšvih etc. Když se člověk koukne do Blesku, na Prásk!, nebo na VIP zprávy, tak je mu těch herců líto. Však tohle ani nemůže přece někoho zajímat, nebo může? Diváci/čtenáři pak akorát řeší životy celebrit, ale ne ty vlastní. Mě to přijde jako drbárna ve škole, akorát že ne ve škole, ale na celostátní (nebo i mezinárodní) scéně. A ještě kritici oblečení! Hah. Mě někdo z nich potkat, tak ho klepne pepka! Zkrátka se mi tohle příčí. A pak se lidé diví, že tamhle nějaká Star zaútočila na paparazzi. Však je to vlezlý a dotěrný. Mohou ti lidé pak mít vůbec vlastní život?


Zdroj: quotesqr.com a Pinterest
A tak jsem usoudila, že jsem neviditelná a přehlédnutelná docela ráda. Sice neplavu v milionech, ale zato mám soukromí a svou malou osobní bublinku.

Hrdinové

8. července 2015 v 23:05 | Larry |  Mé úvahy/názory
Nikdy jsem neměla moc v oblibě komiksy, seriály, filmy, zkrátka tématiku obsahující superhrdiny. Jednoho kousne pavouk (což je fakt jako hnus), další je vlastně nějaký ufoun, další má v sobě nějakou zelenou látku... Přijde mi to nepřirozené. Možná takový Batman - ten, pokud se nepletu, žádnou super-schopnost neměl (až na to boží auto). Nikdy mě to moc nebavilo, tak jsem je ani nesledovala. Líbí se mi jiné druhy hrdinů, kterých je tedy více.
Obecně si myslím, že hrdina je ten, kdo bojuje za správnou věc. Bohužel se názory na to, co je správné, docela často odlišují. Podle mě je věc, za kterou stojí bojovat, hlavně domov, nejen ten kamenný, ale i domov jako vlast. A lidé. Lidé, kteří v tom domově sídlí. Rodina, přátelé... Pak se dá samozřejmě bojovat za názor. Jako příklad by se dal užít Adolf Hitler, který si stál za myšlenkou nacismu. Ale... je tohle hrdinství? Bojovat za svůj názor, jako by byl jediný správný? Stejně tak výpravy a války kvůli náboženství mi přijdou stejné. Vnucovat někomu svoje názory, myšlenky, víru... je tohle to správné? Podle mě ne. Ale existuje spousta dobrých věcí, za které bych se postavila. Svoboda. K čemu je život, když člověk nemá svobodu? Svoboda myšlení, vyjadřování se, pohybu, volby. Bez toho by přece neměl život smysl, nebo se pletu? Kdyby byla válka, nebránila bych svou zemi z pouhého vlastenectví, ale kvůli svobodě, nejen svojí, ale hlavně kvůli svobodě lidí, na kterých mi záleží a kvůli svobodě těch, kteří za ní nemohou bojovat sami. To je podle mě hrdinství. Ne to, že někdo zabil už tucty lidí v soubojích a ani to, že někdo dokázal obsadit už tolik a tolik zemí, když za to nasazoval životy svých lidí. Myslím, že hrdina nemusí být ani slavný, ani nemusí mít nadpřirozené schopnosti, protože hrdinské skutky jsou i v maličkostech. Stačí sebrat odvahu a kuráž, postavit se čelem nebezpečí v jakékoli formě a s elegancí se s ním vypořádat.
Zdroj
Jaký vy máte názor na hrdiny? Kdo je opravdový hrdina? Za co by stálo bojovat?
Pište do komentářů.

Oh, wake up, girl!

7. července 2015 v 23:39 | Larry |  Témata týdne
Ty bláho! To už jsou prázdniny? To už je týden, co jsou prázdniny?! Ah.. fell like an Internet Explorer. Jsem trošku zpomalená, vůbec si to nějak nedokážu uvědomit. Na blogu jsem přeskočila zcela úplně jeden měsíc, co jsem nenapsala ani maličký bezcenný článeček. Asi žiju v představách, že se za mě napíše sám, že ano? Přijde mi to tak.
Nevím jak je to možné, že i když mě psaní baví, že se k tomu nějak nedokopu. Možná je to tím, že si nedokážu utřídit myšlenky, takže se mi je nechce házet na papír/do počítače, protože by mohly vypadat mírně chaoticky. Hah... ne, že by se můj blog jmenoval "My chaotic mind" což? Možná bych to měla zkusit obráceně. Jakože nejdřív napsat a pak teprve třídit.
Za tak málo času se dokáže stát tolik věcí a někdy naopak za dlouhou dobu se nic nestane. Tedy minimálně se to tak zdá býti. Pořád se něco děje, ale někdy jsme prostě moc slepí, abychom to viděli. How come? I don't know. I don't know anything. Je to smutné, když si člověk uvědomí, že je to jeho nejčastější odpovědí je: "Já nevím," není liž pravda? Já mám prostě strašný problém se rozhodnout. A když se rozhodnu, tak se obávám, že tázanému se nebude má volba líbit, proto to raději nechám na něm. A ten mi pak samozřejmě vyčítá, že nedokážu přednést svůj názor a že jsem nápomocná jako kostra deštníku v bouřce a bla bla bla. Já už jsem si zvykla, ale i tak je mi to trochu blbý.
Nevadí, stále před sebou máme 7 týdnů volna a já nevím co budu dělat. Dobře, měla bych psát, naučit se německy, vypsat si takovou nechutnou věc, kterou nebudu dále rozvíjet, sportovat, malovat, kreslit, scházet se s práteli (kdybych nějaký měla), hrát na kytaru, číst... Taková spousta věcí a já sedím u počítače? Teda ne jako pořád, to byl jenom příklad. Nevím, jestli prokrastinuji, nebo jsem už došla do toho bodu, kdy to neodložím, ale prostě neudělám. Jak se dá sportovat v létě, abych se u toho neupekla (tím narážím na běhání) a abych to nějak psychicky zvládla? Aha! Nic.
Tyhle 30+ stupňový horka mi začínají lézt na nervy. Tedy ono je toho na létě víc. Všude je posečená tráva, zvířátka línaj, všude lítaj malý hnusný příšeráci (ano, říká se jim hmyz), všichni se chtěj chodit koupat a mě se nechce, je mi takový horko, že ani nemám chuť na čaj (což už je fakt jako špatný), jsem opálená, fuj! A tak dále. A jéje, už si zase stěžuju.
Byla jsem na Velké bitvě ve stylu Hobita na Točníku. Bylo takové horko, že chudáci bojovníci, oděni v těžké zbroji, do sebe nevydrželi mlátit déle jak jednu minutu, pak tam chodily (asi) elfky s džbány s vodou (ty pak došly, a tak chodily s petkama). Ale jinak to bylo hrozně super. Na počest toho, jsem se rozhodla si dát "The Hobbit marathon", ale ne, jak je u mě zvykem - u knížky, ale u filmů. Kdybych tu knihu nečetla, tak bych řekla: "Oh, dear, to jsou tak super filmy!" Jak to prostě bylo udělané, výběr herců, Smaug, skvělé bitvy a udělané strategie (např. zalití draka zlatem, to bylo boží, škoda že nezůstal zlatý [to by měl Bard asi problém]), ty krásy Středozemě, budovy, Osamělá hora. Opravdový filmový požitek. Co mě opravdu nebavilo byla ta "podzápletka" se Sauronem a jeho povstáváním a to, že tam byl ten hnědý čaroděj (jehož jméno jsem už stihla zapomenout) a Saruman a u všech elfů, co tam dělal Legolas? Pamatuji si tu knížku špatně, nebo tohle tam opravdu nebylo? Nevadí. Každopádně ta trilogie mě dovedla až k tomu, že jsem celej konec prořvala, protože prostě Fili, pak Kili a pak Thorin!! (Sice jsem věděla, že umřou, ale...) A pak stovky dalších trpaslíků (a elfů a lidí, ale ti už nejsou tak super). No zkrátka super filmy, ale s tou knížkou mě to trošku štve, ale už jsem si zvykla (alespoň Smaug neměl peři - thanks God - ano, útočně mířím na tebe, Eragone!).
Měla bych si ještě zorgnanizovat pokoj. I když tu mám zrovna - náhodou - uklizeno, tak mám jedno vedle druhýho a čert aby se tu vyznal. Taky bych si měla zorganizovat myšlenky, ale kdybych to udělala, tak by tento blog ztratil smysl. Tedy pokud vůbec nějaký má. Měla bych jít spát, leze mi to na piliny.
To bude pro dnešek asi všecko. Dokonale chaotický článek. See ya soon (I hope)!