Cítit, či necítit?

5. srpna 2015 v 13:43 | Larry |  Témata týdne
Přijde mi zvláštní, že v tématu označili emoce právě jako nesmysly. Nazývám hodně věcí nesmysly, ale u emocí by mě to asi nenapadlo. Předpokládám, že někdo opravdu považuje emoce jako nesmysl, negativum, či jako něco, co ho zdržuje, nebo omezuje. Emoce omezují nás všechny.

Soucit, láska, strach... Ovládají nás. Mohou být šílené, že nekdy prostě ani sami nechápeme, jak můžeme něco takového cítit. Jak můžeme milovat někoho, kdo nám tak ublížil? Jak můžeme plakat nad maličkostmi, když někdy neuroníme slzu ani nad velice smutnou událostí? Stává se to všem, obzvláště v náctiletém věku. Všichni jsme stejní a přece tak odlišní.

Ale přesto všechno jsou emoce součástí našich životů. Co bychom byli bez emocí? Stroje? Stroje nemají city. Mohou předstírat, že je mají, ale jenom když je tak někdo naprogramuje. Co když jsme taky naprogramovaní? Co když někdy někdo prohlásil, že lidé mají mít emoce, a tak je prostě od té doby máme? Hahah, už melu blbosti.

Je to jenom chemie. Spousta reakcí v jisté části mozku, které bychom nezastavili, ani kdybychom si to přáli. Ale myslím, že je to dobře. Emoce z nás dělají ty, kým jsme. Bez nich bychom byli prostě jenom nějaké chodící a myslící stroje, co si jdou prostě jen za svým bez ohlédnutí na ostatní. Bez slitování bychom mířili prostě jen k svým vlastním cílům. To by nás jen pomalu (nebo možná i rychle) vedlo do záhuby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 yuki yuki | 5. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

Súhlas :D

2 Vanessa Vanessa | E-mail | Web | 6. srpna 2015 v 16:38 | Reagovat

Také souhlasím, ale docela mne překvapila úprava blogu. Byla jsem na dovolené a když jsem tě hledala, málem jsem nemohla uvěřit, že je to ten stejný.
Z tvého článku jsem zmatená, ale souhlasím v tom, že pro nás jsou emoce to nejdůležitější. Bez všeho toho by nezniklo umění, láska, přátelství a řekněme si pravdu, co by byl život bez toho všeho? I lupič, bezdomovec, boháč, blázen tohle všechno mají jen někdy v trochu jiné podobě.
krásný článek! U tebe se mi vždy čte s takovou lehkostí a nemám strach napsat komentář.

3 Larry Larry | 6. srpna 2015 v 22:36 | Reagovat

[2]: Určitě si nezvykej, až překonám svou lenost, tak ho zase změním. Je na mě prostě moc růžový.
Nojo, kdy by nebyl zmatený :D Máš určitě pravdu. Děkuji, jsem moc ráda, že můj blog navštěvuješ a přidáváš komentáře :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama