Září 2015

Anonymita, aneb. jsem ráda, že tahle věc existuje

16. září 2015 v 19:14 | Larry |  Témata týdne
Pohrávám si s myšlenkou, co by se asi změnilo, kdyby můj blog nebyl již anonymní. Kdyby někdo přišel na to, kdo píše tento blog. Nemyslím si, že by to pro někoho, kdo mě zná, bylo těžké poznat, ale nepřála bych si to. Pořád jsem radši, když nikdo nezná mojí identitu, vzhled, bydliště etc.

Nevím proč, ale přijde mi, že když prostě člověk vidí tvář autora nějakého článku, tak ho začne soudit i podle jeho vzhledu. Což si nemyslím, že je správné. Je to jako když se dostanete na nějaký random blog a všimnete si, že se vám vůbec nelíbí design, tak odejdete. To mi taky přijde trošku hloupé. Já odcházím jedině v případě, že je text nečitelný, nebo když se mi nelíbí jeho čeština, nebo mě prostě nezaujalo téma blogu, ale kvůli špatnému zevnějšku je chyba zmáčknout křížek.

I když takovéto soutěže obvykle nesleduji, líbil se mi právě Hlas Československa, kde seděla porota otočená zády, a tudíž mohla soudit opravdu jenom ten zpěv. Na blogu mi to přijde stejné. Nechci, aby někdo hodnotil mé názory a články podle mého zevnějšku. A už vůbec ne, aby mi tady psal komentáře někdo, kdo mě zná a třeba mě nemá zrovna v lásce. To by zase hodnotil podle toho vztahu, co mezi námi je. Protože tak je to u lidí normální. A neříkám, že bych to možná nedělala taky. I když si myslím, že kdybych narazila na stránku někoho koho nemám ráda a jeho obsah by se mi nelíbil, tak bych mu určitě nic nepsala (ještě by mě poznal :)).


Jaký máte názor na anonymitu z tohoto pohledu vy?
Zanechte komentář.