Prosinec 2015

Další rok za námi

31. prosince 2015 v 0:24 | Larry |  Témata týdne
Tak Vánoce jsou za námi. Prosinec je skoro za námi. Celý rok 2015 je skoro za námi.

Abych to shrnula - řekla bych že uplynulý rok byl bohatý jako každý jiný. Vždy se člověk něčemu novému přiučí, potká nové lidi, zažije dobré i zlé chvíle. Všechny ty roky jsou různorodé a přece tak stejné. Vždycky se ženeme kupředu a pak se díváme zpět. Na všechny ty momenty, kterým jsme nevěnovali pozornost v pravé chvíli. Na všechny ty lidi, které jsme ztratili. Někdy si nepamatujeme, co přesně se stalo, ale vždy nám zůstane v srdci ten pocit nebo emoce, jejž nás v ten okamžik doprovázely. A to někdy úplně stačí.

Nový rok není vlastně sám o sobě ničím výjimečným. Může se tvářit jako hranice oddělující kapitoly našich životů, ale ve skutečnosti tomu tak není. Hranice si určujeme sami nějakou větší a výraznější změnou. Ale nový rok je jen hloupé a obyčejné vystavení nového kalendáře. Silvestr a nový rok není o ničem jiném, než se zchlastat jako dobytek, ráno se vzbudit a nic si nepamatovat (v lepším případě). Oslavujeme něco naprosto zbytečného.

Ale i přes to má jistá část tohohle všeho i světlou stránku, která má své kouzlo. Vždy se mi líbilo přísloví "Jak na nový rok, tak po celý rok." Člověk si pak dává pozor, co vlastně dělá, jenom tak for fun, aby se mu to nedělo v průběhu celého následujícího roku. A mezi takové věci patří vlastně i novoroční předsevzetí. Přiznávám se, že někdy svému seznamu novoročních předsevzetí říkám spíš Wish list, to jsem, myslím, psala i v jednom z předchozích novoročních článků, ale pokaždé se snažím alespoň něco dodržet. Tady mám tedy seznam svých novoročních předsevzetí a cílů do nového roku. Enjoy.

· Být hodná
· Snažit se pochopit lidi
· Neprokrastinovat
· Připravit se na maturitu
· Odmaturovat
· Dostat se na vysokou
· Číst
· Cvičit
· Hrát na kytaru
· Kreslit
· Fotit
· Psát na blog
· Psát
· Wreck that Journal
· Get organised

Není ještě kompletní (a je trochu zobecněný). Postupně přidávám další položky. Doufám ale, že nebude za chvíli kilometrový :)
Píšete si taky seznam novoročních předsevzetí nebo vám to přijde zbytečné? Pište do komentářů.

Přeji šťastný a úspěšný nový rok všem!

Kéž by jen dvě

26. prosince 2015 v 14:10 | Larry |  Témata týdne
Většinou se o lidech tvrdí, že mají dvě tváře. Jednu, kterou ukazují všem, a jednu, kterou naopak nikdo nezná. Schovávají jí, někdy jí i nenávidějí a zná jí pouze hrstka lidí.

Nemyslím si, ale že bychom měli pouze dvě strany. Nejsme černobílí. Vždy je tady něco víc.

Nepřijdu si jako řecký bůh Janus, ale spíš jako Hydra. A jak čas plynul, jednu "hlavu" jsem ztratila a místo ní mi narostly dvě další.

Osobnost člověka je strašně komplexní a nedá se rozdělit na dvě části. Těch částí je hodně a neustále se prolínají nebo spolu soutěží.

Taky mám několik stran. Ty, co ukazuji, ostatním si volím podle společnosti. Někdy nejsem schopna ukázat víc, než svou ostýchavost a opatrnost, jindy zase vypluje na povrch má praštěná část, kdy mám tak dobrou náladu, že se řechtám opravdu všemu, jindy však zase ukazuji svou nezávislost a odhodlanost, a někdy mi nezbude nic jiného než sarkasmus.

Svých vlastních stránek, které se mermomocí snažím nikomu neukazovat, ačkoli se mi to moc nedaří, mám podstatně více. Vztek, beznaděj, citlivost, zranitelnost, nadšení, bolest, deprese… Tím to jistě nekončí, ale nemusím tu samozřejmě vypisovat všechno.

Důvod, proč některé z těchto emocí a nálad neukazuji, je prostý. Nedokážu číst v lidech a nerozumím jejich myšlení. Obávám se, že když ukážu svou slabost, ihned jí zneužijí. Obávám se i toho, že něco nepřijmou dobře a možná mě i zavrhnou.

Mám jedinou kamarádku, které věřím natolik, abych jí pověděla o mém blogu. Nikdy mě nezavrhla, a ačkoli nejsem schopna to vyjádřit, jsem jí vděčná. Nevím, jestli si o mně myslí, že jsem blázen, ale netváří se tak, což mi dává alespoň špetku uspokojení (kdyžtak mi to řekni, okay?).

Ani nevím, jestli se tohle dá považovat za smysluplný článek. Asi ne, ale to je jedno... Das Ende.

O pračce, která si přála stát se telefonem

7. prosince 2015 v 17:36 | Larry |  Moje psaní
Krátký příběh o pračce, která si moc přála stát se mobilním telefonem. Je to naprosto geniální metafora. Prompt mám z internetu. Ještě neberu drogy a ani se nám doma nemění pračka v telefon.

Každý má svůj sen. Ne každému se splní. Tento příběh pojednává o automatické pračce, která si přála stát se mobilním telefonem. Avšak byla zaslepena tou krásnou představou, že místo obyčejného a monotónního praní oblečení bude přenosná, multifunkční, užitečnější a hodnotnější. Jednoho rána, když přemýšlela o svém snu, řekla si v duchu: "Kéž bych tak byla mobilní telefon!" A ono puf a najednou se v tento vysněný přístroj proměnila.

Byla štěstím bez sebe a jen čekala na někoho, kdo jí začne využívat. Když do místnosti vešel chlapec školního věku, zůstal stát s ústy dokořán a díval se na malý telefon, který leží v prázdném prostoru, kde ještě včera byla pračka. "Mami? Kam šla naše pračka?" Řekl tak hlasitě, aby ho slyšela jeho matka, která se vřítila do koupelny a měla podobnou reakci jako její syn. "Proč se tu válí mobil? Čím teď asi budu prát? Asi aplikací "pračka", že jo," řekla ironicky a posměšně si odfrkla. Otočila se k synovi, podala mu telefon "Chceš to?" zeptala se. Syn ho s poděkováním a stále nechápajícím pohledem přijal a oba odešli. Telefon byl zklamaný z prvních okamžiků v této podobě, ale doufal, že chlapci tuto nepříjemnou záležitost vynahradí.

Uměl se připojit na internet, přehrávat muziku, samozřejmě se spojoval přes mobilního operátora s ostatními zařízeními a jeho vlastník s ním byl naprosto spokojený. Po měsíci už si telefon říkal, že to není taková skvělá věc, jakou si vždycky představoval. Přesto, že byl velice vhodným společníkem. Rodina musela dávat vyprat oblečení k sousedům, protože neměla na vlastní novou pračku. Chlapec byl zbrklý a občas i agresivní a telefon už měl na sobě dost škrábanců od četných pádů na zem. Přikládal ho na své špinavé ucho při hovorech, válel ho na dost ošklivých místech, jednou ho dokonce položil na žvýkačku. A používal ho tak často, že byl většinu času připojen na nabíječce.

V noci, když už všichni spali, ležel na zemi vedle postele a horlivě přemýšlel. "K čemu vlastně jsem? Dřív jsem byl užitečnější, nikdo se mnou neházel a měl jsem práci jen párkrát do týdne, teď ze mě ten chlapec nespustí oči, co je tohle za život? Ach jo, já bych si zase přál být pračkou" a jak to řekl, tak se jako mávnutím kouzelné hůlky stalo - znovu byl pračkou - a v duchu zajásala. Představovala si různé reakce majitelů, až se ráno probudí. I když byl dávno čas vstávat, hoch pořád spal. V tom do pokoje vtrhla jeho matka a začala ječet "Jak to, že nevst…" zarazila se v půlce věty, když spatřila zpět svojí pračku. Radostí zavýskla tak hlasitě, až syna vzbudila. Ten byl trochu zklamaný, že už nebude mít tak skvělý telefon, ale usoudil, že pračka je důležitější a radoval se s mamkou. Když zjistil, kolik je hodin, zeptal se "Myslíš, že mi to zpoždění paní učitelka uzná, když jí řeknu, že mě pračka nevzbudila?" a oba se začali smát. Pračku znovu vrátili do koupelny a ta zase šťastná dělala svou práci.

Báseň - Ve stínu

6. prosince 2015 v 22:52 | Larry |  Témata týdne
Vlas mi trčí do všech stran,
v zrcadle se nepoznám.
Bojím se, až půjdu spát,
že vstát už víckrát nehodlám.

Cítím se jako vězeň
ve svých vlastních snech.
Nejistota, strach a tíseň
uzavřena ve zdech.

Slzy stékají po mých tvářích,
vrásky však mi nevytváří.
Nikdo proto nepozná,
co za maskou se ukrývá.

Nechci umřít, ale nežiju,
mám přátele i rodinu.
Kdo naučí mě žít,
kdo pro tohle má cit?