O pračce, která si přála stát se telefonem

7. prosince 2015 v 17:36 | Larry |  Moje psaní
Krátký příběh o pračce, která si moc přála stát se mobilním telefonem. Je to naprosto geniální metafora. Prompt mám z internetu. Ještě neberu drogy a ani se nám doma nemění pračka v telefon.

Každý má svůj sen. Ne každému se splní. Tento příběh pojednává o automatické pračce, která si přála stát se mobilním telefonem. Avšak byla zaslepena tou krásnou představou, že místo obyčejného a monotónního praní oblečení bude přenosná, multifunkční, užitečnější a hodnotnější. Jednoho rána, když přemýšlela o svém snu, řekla si v duchu: "Kéž bych tak byla mobilní telefon!" A ono puf a najednou se v tento vysněný přístroj proměnila.

Byla štěstím bez sebe a jen čekala na někoho, kdo jí začne využívat. Když do místnosti vešel chlapec školního věku, zůstal stát s ústy dokořán a díval se na malý telefon, který leží v prázdném prostoru, kde ještě včera byla pračka. "Mami? Kam šla naše pračka?" Řekl tak hlasitě, aby ho slyšela jeho matka, která se vřítila do koupelny a měla podobnou reakci jako její syn. "Proč se tu válí mobil? Čím teď asi budu prát? Asi aplikací "pračka", že jo," řekla ironicky a posměšně si odfrkla. Otočila se k synovi, podala mu telefon "Chceš to?" zeptala se. Syn ho s poděkováním a stále nechápajícím pohledem přijal a oba odešli. Telefon byl zklamaný z prvních okamžiků v této podobě, ale doufal, že chlapci tuto nepříjemnou záležitost vynahradí.

Uměl se připojit na internet, přehrávat muziku, samozřejmě se spojoval přes mobilního operátora s ostatními zařízeními a jeho vlastník s ním byl naprosto spokojený. Po měsíci už si telefon říkal, že to není taková skvělá věc, jakou si vždycky představoval. Přesto, že byl velice vhodným společníkem. Rodina musela dávat vyprat oblečení k sousedům, protože neměla na vlastní novou pračku. Chlapec byl zbrklý a občas i agresivní a telefon už měl na sobě dost škrábanců od četných pádů na zem. Přikládal ho na své špinavé ucho při hovorech, válel ho na dost ošklivých místech, jednou ho dokonce položil na žvýkačku. A používal ho tak často, že byl většinu času připojen na nabíječce.

V noci, když už všichni spali, ležel na zemi vedle postele a horlivě přemýšlel. "K čemu vlastně jsem? Dřív jsem byl užitečnější, nikdo se mnou neházel a měl jsem práci jen párkrát do týdne, teď ze mě ten chlapec nespustí oči, co je tohle za život? Ach jo, já bych si zase přál být pračkou" a jak to řekl, tak se jako mávnutím kouzelné hůlky stalo - znovu byl pračkou - a v duchu zajásala. Představovala si různé reakce majitelů, až se ráno probudí. I když byl dávno čas vstávat, hoch pořád spal. V tom do pokoje vtrhla jeho matka a začala ječet "Jak to, že nevst…" zarazila se v půlce věty, když spatřila zpět svojí pračku. Radostí zavýskla tak hlasitě, až syna vzbudila. Ten byl trochu zklamaný, že už nebude mít tak skvělý telefon, ale usoudil, že pračka je důležitější a radoval se s mamkou. Když zjistil, kolik je hodin, zeptal se "Myslíš, že mi to zpoždění paní učitelka uzná, když jí řeknu, že mě pračka nevzbudila?" a oba se začali smát. Pračku znovu vrátili do koupelny a ta zase šťastná dělala svou práci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Andoriana Andoriana | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 20:32 | Reagovat

Možná jsem nějaká natvrdlá, ale asi mi metafora unikla :)

2 Larry Larry | 12. prosince 2015 v 9:37 | Reagovat

[1]: Myslela jsem to tak, že lidé se pořád snaží být něčím, čím nejsou a pak to dopadá špatně.
Krásné je, že si pod tím pojmem "metafora" může každý představit něco trochu jiného. Proto jsem tomu nechala pootevřená zadní vrátka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama