A přijde ten, který opět přinese řád do tohoto města

3. března 2016 v 15:42 | Larry |  Moje psaní
Toto je vypravování, které jsem psala ve škole, jako pokračování nějakého úryvku, na který se mělo navázat. Enjoy.

Na toto město jsem narazila pouhou náhodou. Jela jsem vyprahlou pouští, když jsem ho uviděla vlnit se v oblaku horkého vzduchu. Po dlouhém dni jsem si nepřála nic víc, než si odpočinout. Navedla jsem tedy svého koně tím směrem. Zastavila jsem u saloonu a uvázala svého hnědáka Maxe, který se na mě zoufale podíval. Popleskala jsem ho po krku a on spokojeně zastříhal ušima. Vešla jsem dovnitř.

V prvních okamžicích všechno utichlo, jen zvuk klavíru nepřestával znít. Poté jsem zaslechla úryvky rozhovorů: "Hej, kdo to je? Tu neznám." Nevěnovala jsem jim pozornost a zamířila rovnou k baru. Sundala jsem si klobouk, položila ho na stůl a objednala si dvojitou Whisky. Černé vlasy mi padaly do obličeje, proto jsem je pevně stáhla do ohonu. Barman si mě podezřívavě prohlížel, v jeho oku jsem však viděla jiskru a všimla jsem si, jak mu zacukaly koutky úst. "Hledám nějaký nocleh. Jaké mám možnosti?" zeptala jsem se. Vylíčil mi všechno, já přijala a zaplatila.

Vedle mě si sedl jiný návštěvník saloonu. Když jsem dopíjela svou Whisky, důkladně jsem si ho prohlédla. Byl to velice mohutný muž s drsným pohledem, bohatým knírem a kloboukem zakrývajícím jeho plešatou hlavu. "Co jsi zač?" prohlásil najednou. "To není vaše věc. Jen projíždím," vyhnula jsem se odpovědi. Rozesmál se a odhalil své zuby, mezi nimiž měl mezery po zubech chybějících. Nechápavě jsem zdvihla obočí. "Tady to takhle nechodí, kočičko," začal, jeho oslovení jsem jakoby neslyšela. "Tady jsou určitý pravidla," kývla jsem a čekala, jestli bude pokračovat. Nabídl mi, ať si jdu zahrát karty. "Nehraji karty," odmítla jsem. Mezi zuby procedil nějakou poznámku, kterou jsem ignorovala. "Nemůžeš být tady mezi místními jen tak zadarmo… a sama," pokračoval a položil mi svou obrovitou tlapu kolem ramen. Okamžitě jsem ji smetla a upozornila ho, ať to nedělá. On však dolézal dál a nepřestával ve svých hloupých nabídkách a popisování pravidel.

Zvedám se a odstupuji. Zamračí se na mě a už vidím, jak sahá k opasku pro zbraň. Já ale jsem rychlejší. "Ale ne! Jděte si ven. Nedělejte mi tu bordel," oboří se na nás barman. Vyjdeme tedy ven a vysvětlujeme si pravidla. Už není cesty zpět. Ten člověk mě ale rozčiluje, už co si přisedl. Teď mám chuť mu prohnat kulku mozkem. Vidět, jak se mu zavrtává do lebky. Kolik takových už asi zabil? Byl i onen pověšený jeho obětí?

Odstupujeme od sebe, čekáme na signál, oba máme připravené ruce u pasu. Zazní střela do prázdna. Pohotově beru zbraň, zamířím a pal. Bolest. Krev. Protivník se poroučí k zemi. Já ne. Zasáhl mi pouze levou paži. Vidím Maxe sebou házet. "Vy jste ho zabila! Vy jste první, kdo ho dokázal porazit," povídá mi jeden z diváků. "Díky, všimla jsem si," musím dodat. Zakření se a nabízí mi ošetření. Neodmítám. Když procházíme kolem mrtvoly, všímám si, že kulka zasáhla oběť do čela. Leží na zádech a jeho oči zůstávají otevřené. "Dobře ti tak," pronáším poslední poznámku.

"Whisky pro všechny na účet podniku," hlásá barman nadšeně do davu. Divím se, že toho padoucha už někdo neodprásknul dříve, ale raději nic neříkám nahlas. Již s obvázanou rukou znovu usedám k baru. "Ani nevím, jak se můžeme odvděčit. Neměla byste třeba zájem o šerifskou hvězdu?"

"Lákavá nabídka, avšak musím odmítnout. Já půjdu dál, kam mě moje nohy… a můj kůň zavedou." Barman jen souhlasně přikývne. Po několika skleničkách jdu spát. Další den za svítání se loučím s tamějšími lidmi, odvazuji Maxe a společně se vydáváme pouští dál na západ.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 GoGosen GoGosen | Web | 3. března 2016 v 16:07 | Reagovat

to píšeš ty?:)

2 Larry Larry | 3. března 2016 v 16:12 | Reagovat

[1]: Jistě že ano, v rámci trénování na maturitu ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama