Zápis 5/29/16 aneb. maturitní trápení

29. května 2016 v 22:48 | Larry |  Deník
Jak jste si jistě všimli, nyní bylo a je období maturit. Naštěstí, oproti několika lidem, kteří maturují příští týden, už to mám konečně za sebou. Tedy už v pondělí (23.)... Víte, říkala jsem si, jak je úžasné, že maturujeme až takhle pozdě, že budu mít ještě čas na učení, nebudu muset na nic spěchat. Mýlila jsem se. Strašně moc. Samozřejmě jsem od začátku volna na učení kašlala. Sem tam jsem si vzala sešity na klín, abych aspoň vypadala chytře, něco si i přečetla, aby se neřeklo. Ovšem 4 dny před zkouškami jsem najednou při procházení otázek zjistila, že vlastně nic neumím. Takže jsem se celé ty dny učila takřka od rána do večera, kdy už jsem prakticky ztrácela poslední kousky zdravého rozumu. Ještě k tomu jsem šla spát v půl dvanácté, vstávala v půl páté a nejspíš působila na okolí jako živý mrtvý.

Už týden před zkouškami jsem na internetu začala objevovat první příspěvky mých spolužáků ze základní školy, kde prohlašovali "Dali jsme to! Mám to!" či jiné a mě to sžíralo, že oni už to mají za sebou a mě to ještě čeká. Tento pocit se výrazně prohloubil tím, že jsem maturovala odpoledne a celé ráno jsem panikařila, že si vůbec nic nepamatuju. Naštěstí, když jsem šla na zkoušku z literatury, vytáhla jsem si jednu z knížek, kterou jsem docela i chtěla. Na potítku jsem sepsala všecko možný a nakonec z toho přečetla jen jedno jediné slovo. Protože jsem byla nervózní, dělala jsem blbé vtípky, takže jsem profesorky i rozesmála, což mě mírně uklidnilo a po první zkoušce už jsem nabyla trochu sebevědomí.

Druhá i třetí zkouška z odborných předmětů byly v pohodě, na té třetí jsem se dokonale vyřádila nad dobře vylosovanou otázkou, kterou jsem si hrozně moc přála. A když už jsem to měla za sebou a cítila tu úlevu, byl pocit k nezaplacení. Celé to břímě jako by se z pytlů cementu přeměnilo na pytel polystyrenových kuliček. Najednou jsem si uvědomila, že se nemusím učit, můžu dělat všechno, na co nebyl čas. Můžu se učit to, co jsem se neučila, protože jsem se musela učit na maturitu. Můžu chodit ven, protože je léto a já mám sakra dlouhý prázdniny. Skvělý, skvělý, skvělý.

Vím, přijde vysoká, tyhle zkoušky budou každý semestr, budou možná ještě složitější, ale víte co? Mám na každou tři pokusy a když se to nepodaří, tak se svět nezboří. Mám maturitu, můžu jít pracovat. Samozřejmě by mě to mrzelo, kdybych byla nucena odejít, ale neumřu, když se tak stane.

Drazí nastávající maturanti, prosím vás, já tomu nevěřila, ale nepodceňujte tu přípravu. Za ty nervy na poslední chvíli to nestojí :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama